Projekt MF DNES

„Studenti čtou a píší noviny“

Přes 300 českých středních škol se zapojilo a Euroškola byla přitom.
Redakce MF pravidelně vyhlašovala témata k zamyšlení (1. téma: Měl by stát v Česku radar? Kam patříme ve světě? 2. téma: Máme druhým pomáhat zemřít na jejich žádost? 3. téma: Politická elita aneb Kdo nás zastupuje?) a nejlepší práce tiskla v celostátním vydání.
Zároveň vydavatelství Mafra dalo 30 dní škole zdarma několik desítek novin. V rámci výuky různých předmětů – český jazyk a literatura, občanská nauka, ekonomika, zeměpis… studenti dále pracovali s jednotlivými výtisky a učili se tak nejen analyzovat moderní periodikum, ale také rozvíjet své stylistické schopnosti. Projekt byl původně určen druhým ročníkům, kteří v CJL zrovna probírali publicistický styl, ale na noviny si během podzimu zvykli i žáci dalších tříd a někteří na ně denně netrpělivě čekali.
Studentské příspěvky k jednotlivým tématům naleznete na www.idnes.cz/studenti a práce Jakuba Kozlera (P2A) „Každý je pánem svého života“ byla dokonce otištěna v regionální příloze MF Dnes (31.10. 2007).

Má stát radar na území ČR?

Markéta Hazdová, P2A

,,Dnešní technika je na vyšší úrovni vyzařované vlny jsou konstantní, neměnné. Pokud je intenzita záření pod hranicí, která je schopna ohřevu živého lidského těla, mnohem více problémů lidskému organismu, jako celku, způsobuje pulzní provoz vysílače.“ Toto je úryvek knihy Elektromagnetické pole a životní prostředí.

Radarový protiraketový deštník naší bezpečnost podle mého názoru samozřejmě nezvýší. Za stavbu radarové základny navíc nenabízí nic, jenom samé problémy. USA nejsou schopny nabídnout žádné kompenzace. Tvrzení politiků Topolánka, Vondry a Schwanzenberga jsou účelová a zavádějící. Myslím si, že není náhoda, že pan Vondra před nástupem do ministerského křesla byl velvyslancem v USA. Další důvod proti americké základně je ten, že nebudeme mít nad ní téměř žádnou kontrolu.

Základna na našem území je zcela nesmyslná. Politická situace nám zatím dovoluje vyjadřovat svůj názor naprosto volně. Chceme jednání, aby mohla probíhat demokratickou cestou, jak vládní politici rádi zdůrazňují. Prezident ale svým postojem k referendu dal jasně najevo, jak na vše pohlíží. Všichni zapomínají na to, jak si po 2. světové válce mocnosti USA a SSSR Evropu mocensky rozdělili. Doufejme, že k podobné situaci opět nedojde.

Má stát na českém území radar protiraketové obrany?

Jakub Kozler, P2A
Je to tak jednoduše formulovaná a přímo položená otázka, že je až paradoxní, kolik ztraceného času, vypjatých situací a každodenních debat nám přinesla. Jenže v této chvíli se nejedná jenom o odpověď na otázku v restauraci, jestli si přejeme nějaké pití. Ve vzduchu visí mnohem závažnější rozhodnutí, které bude mít celosvětový dopad. Proto je naštěstí/naneštěstí vedena bouřlivá veřejná diskuze.
Bohužel tato diskuze je zpravidla vedena na velmi nízké úrovni. Mnohdy kolují naprosto nesmyslné názory a výplody bujné fantazie. V dnešní době, kdy si můžeme za pár tisíc korun pořídit navigaci do auta, s kterou jsme schopni určit svoji polohu kdekoli na světě s přesností půl metru. Nebo nemusíme ani nic kupovat, stačí se připojit k internetu a stáhnout si program, ve kterém se díky satelitům můžeme podívat na zahradu slavného Neverlandu, který patří Michaelu Jacksonovi. V tomto světle vyznívají domněnky, že díky radaru nám budou Američané narušovat soukromí, docela směšně.
I další ožehavá témata - jakými jsou připomínky na zvýšenou hrozbu útoku bych nebral na lehkou váhu, ale zamysleme se, proč by na radar měl někdo útočit, když je po celém světě mnohem ,,lákavějších“ míst. Také spekulace o nepředvídatelných zdravotních účincích různých mikrovlnných a dalších vln jsou sice na místě, a co třeba obyčejný mobil? Nikdo nepotvrdil, ale ani nevyvrátil vedlejší účinky, a přesto obrovské procento lidí má při čtení tohoto článku mobil v kapse. Vy ne? Kolik lidí žije na Žižkově v Praze pod vysílačem? Nevím o případu nějakého onemocnění zaviněného tímto vysílačem.
Když jsme vstupovali do mezinárodních společenství - jakými jsou OSN, NATO, Evropská unie atd., bylo jasné, že nás kromě velkých pozitiv čeká i mnoho závazků a ústupků vůči celému světu. Jelikož hlavním posláním téměř většiny organizací je šířit světový mír, mohlo všechny napadnout, že dříve nebo později budeme podobné výzvě čelit. Proč jsme tedy do těchto spolků dobrovolně a s nadšením vstoupili, když nyní nejsme schopni vyhovět? Prosba je sice podána ze strany státu USA, ale to nemění nic na podpoře všeobecného míru. Kdyby se podařilo vyjednat začlenění radaru do sítě protiraketové obrany NATO, tak by to byla už jen třešnička na dortu.
Jako největší problém kolem radaru však považuji slabou informovanost obyvatelstva. Když si chci zjistit parametry fotoaparátu, který jsem viděl v reklamním letáku, stačí mi 5 minut na internetu a najdu si mnoho kvalitních informací od prodejců, uživatelů i odborníků. Vše si poté přeberu a rozhodnu se o koupi. O radaru jsem ale nic takového nenašel. Nanejvýš pár odborných údajů, které jsou pro normálního člověka nepoužitelné. Kdyby byli lidé objektivně informovaní, tak by bylo daleko méně nejasností a každý by si udělal svůj vlastní názor.
Na druhou stranu bych ale nenechal o otázce bezpečnosti státu rozhodovat občany v referendu. Politici jsou placeni z našich daní, aby rozhodovali o řízení státu. V popisu práce mají sbírat různé informace o dané oblasti, ve které pracují a poté o nich rozhodovat. A tak jako truhláři bude těžko radit politik, jak má stavět altánek na zahradě, tak bude stěží radit běžný občan politikovi např. o radaru. Tím myslím, že by naši volení lidé ve vládě neměli být v této otázce laiky jako běžné obyvatelstvo. Netvrdím, že tomu tak v praxi u naší vlády je, ale to je zase jiné téma.
Můj závěr tedy zní: ,,Ano, podle mě by radar protiraketové obrany na českém území stát měl.“

Každý je pánem svého života

Jakub Kozler, P2A
V nedávno ukončeném století, které bylo značně poznamenáno dvěma světovými válkami, genocidou a hladověním, zbytečně zahynuly desítky miliónů lidí. Je podivuhodné, proč zrovna v tomto období zažíváme tzv. ,,boom´´ nespočetných debat nad tím, jestli máme druhým pomáhat důstojně zemřít na jejich přání.
S velkou jistotou tvrdím, že by nebyl sám o sobě velký problém schválit eutanázii po stránce legislativní (právní). Jako překážka se mi spíše jeví otázka etiky. Již od nepaměti panují názory pro a proti asistované sebevraždě. Sám však zastávám názor, který zveřejnil italský kriminolog Enrico Ferri, že ,,každý je pánem svého vlastního života, jejž může i zničit. Může-li toto právo uplatnit sám, jestliže zákon sebevraždu netrestá, proč by je nemohl provést i prostřednictvím jiného?“. Když se zamyslíme nad tímto tvrzením, můžeme pouze souhlasit.
Je to jen několik málo dnů od okamžiku, kdy byla v Česku mediálně oznámena eutanazie a téměř s nikým tato zpráva neotřásla. Nezemřel sice žádný člověk, nýbrž dostihový kůň po Velké pardubické. S vidinou neléčitelných a pohybově limitujících zranění byl tento kůň po zralé úvaze utracen. Pomineme-li že kůň, jakožto zvíře je v našich zákonech považován za věc, je tento fakt zajímavý. Ptám se tedy - proč byl utracen? Aby se předešlo nekončícímu utrpení? Určitě ano. Ale takhle je to i s křečkem, který má nádor, s jelenem bez předních nohou… Když všechno shrneme, tak proč pomáháme od bolesti pouze jiným a ne nám? Vždyť starý člověk, který se nemůže hýbat a má neuvěřitelné bolení, by si taky zasloužil pomoc. My - lidé - máme navíc tu výhodu, že ve většině případů se můžeme rozhodnout, jestli toužíme zemřít, nebo ne. Ať už to řekneme, naznačíme gesty nebo napíšeme. To zvířata nemohou.
Nejvíce se ve společnosti diskutuje, jestli trpící člověk může objektivně rozhodnout o své budocnousti. I já zde vidím prokazatelné zápory, ale kolikrát se objektivně rozhodneme my sami o svém dalším činu? Kolikrát si dopředu vše promyslíme? Myslím, že málokdy. Proč tedy máme rozhodovat za jiné? Pokud je už člověk rozhodnutý odejít ze světa, je pramálo možností, jak smrt dotyčnému zakázat. Také si myslím, že by si každý chtěl zvolit důstojnější cestu než děsit obyvatele žijící pod Barrandovským mostem.
Eutanázie je osvobozující a tolik žádoucí řešení pro tisíce lidí na celém světě. Proč bychom jim to tedy měli odpírat? Když se dohlédne na možné pokusy o zneužití, vyplývá z toho jednoznačná podpora. ,,Každý je pánem svého života“.

Politická elita aneb Kdo nás zastupuje?

Markéta Hazdová, P2A
Prezident ČR bývá uznávaný ve světovém významu, ale i v rodné zemi - ve své vlasti.
Bývá to člověk vzdělaný, jenž umí naslouchat prostému lidu. V dnešní době tyto věty vypadají jako fráze, ale mají své opodstatnění. Prezident musí umět obhájit zájmy státu v
zahraničí. Ve své zemi nesmí ztrácet kredit, popularitu a musí vytvářet správné nejen politické klima. Prezident Václav Klaus je vzdělaný člověk mající na určité věci vyhraněný názor. Pro naši zemi je potřeba člověka, který dokáže být obratný jak v evropském, tak světovém měřítku. Toto pan Klaus občas nedokáže. Vždy je přesvědčen o své pravdě a nerad připouští odlišný názor. Z části je to podle mého názoru tím, jaké kolem sebe má poradce. Možná nastává doba, kdy by mělo dojít na nejvyšším postu ke změně. Ovšem politické strany nenavrhly moc kandidátů. Vše probíhá v zákulisí. Je to politická hra, kde velké strany vyčkávají. Nyní se dvě strany – Zelení a ČSSD dohodly na jménu pana profesora Švejnara
žijícího od 70. let v USA. Tento muž je především ekonom. Samozřejmě opět vzdělaný člověk mající hlavně zahraniční kredit. Jeho zkušenosti mají pro mezinárodní politiku velkou výhodu. Tento pán může být zajímavým kandidátem, ale musí ostatní přesvědčit, a to nejen poslance a senátory z dalších politických stran, že je vhodným kandidátem na post prezidenta ČR. Bude záležet také na utvoření správného týmu lidí, kteří mu budou nápomocni při vytváření jeho image v rodné zemi a při adaptaci na zdejší podmínky.

Nikola Marková, P1B
Na počátku 21. století se na nás ze všech stran valí slova kritizující stav naší společnosti, jež před 18-ti lety prošla zásadní změnou. Morální a politické autority nám skrze média dávají najevo, jak pokleslé jsou naše hodnoty, připomínají nám naše materialistické myšlení a jakousi absenci kvalitních mezilidských vztahů a schopnosti naslouchat druhým v tak pokrokové době. Považuji za absurdní se každodenně probírat tunou článků, které se zajímají o milostné avantýry toho či onoho politika. O hyenismu dnešních novinářů by se taky daly popsat stohy papírů, ale zpět k tématu. Nechápu, jak se nějaký mazánek, co se čirou náhodou dostal k moci, nechá považovat za něco víc. Dnešní společnost je krutě ovládána penězi a kam čert nemůže, tam nastrčí politika. Ten Vám udělá ve financích pořádek! Sem tam zmizí nějaký ten milionek, přibude autíčko, ale to přeci nevadí. Kdyby na tom nezávisela životní úroveň spousty dalších lidí! Nechápu i to, jak můžou být tak sobečtí a oznámit: „ Nedá se vyžít s pěti tisíci? Ale jděte. Mně ještě zbylo.“ Určitě jste to myslel upřímně, že, pane Paroubku. Já osobně Vám věřím, asi jako slečně Kováčové, že s Vámi je pro „sexy mozek“, kterým údajně oplýváte. Spíš ji zajímá Vaše „sexy konto“. Každé rozhodnutí, se řídí pohnutkami, které, ať vědomě či nevědomě zrcadlí naše žebříčky hodnot, naše vlastní morální zásady a schopnost je porušovat.

Znáte ten vtip – Jaký je rozdíl mezi politikem a krtkem? – Krtek hrabe od sebe a politik pod sebe. Vysávání státního rozpočtu patří zřejmě mezi nové sporty, ale když už politikové chtějí naši zemičku zruinovat, tak ať to umí dobře utajit. Ano. Teď mluvím o panu Čunkovi. Hlupáčkovi, který přišel s novým řešením „romské otázky“. Omlouvám se za to přirovnání, ale takovou frašku jsem už dlouho nezažila. Na druhou stranu byl první, který podnikl nějaký, sice lehce rázný, manévr na příživníky našeho sociálního systému. Bohužel už se zapomněl zmínit, že sám pobírá sociální dávky (Sakra za co?). Nástrojem politického boje se u nás však i stále častěji stává skandalizace protivníka s použitím prostředků a postupů, vlastních zpravodajským orgánům, často za jejich přímé účasti. Policie, státní zastupitelství, tajné služby, soudy se tak stávají samostatnou politickou silou. Je možné, že tento vývoj souvisí s narůstajícím počtem vysoce postavených příslušníků těchto orgánů, kteří z nejrůznějších důvodů opustili svůj úřad a dali se do služeb politických stran. Lidé s „máslem na hlavě“ by neměli v politice působit, protože jsou vydíratelní. Pokud toto pochopí leadeři politických stran, bude to sice jediný, ale přece jen reálný prospěch, který kauza Jiřího Čunka společnosti přinese. Avšak je osobně obere o podstatnou část peněz.

Nad čím mi však opravdu zůstává rozum stát, je až chorobná dovednost politiků hrabat si co nejvíce do vlastní kapsy. Přiznávám. Já se dostat, tak říkajíc, ke korytu, taky bych se chtěla „napást“, protože v dnešní době se s politickou scénou nic jiného dělat nedá, ale to by udělal asi každý. Nechci teď nějakým způsobem vyzdvihovat komunismus, každý politický režim má své světlé i stinné stránky, ale nefungovalo to tu v mnoha ohledech lépe? Práce byla, většina měla kde bydlet a kdo nepracoval, měl holt smůlu. Časy se však mění a uvažování lidí se mění s ním. Myšlenky na různé převraty mi dnes přijdou směšné.

Když už jsme u směšnosti, ono i ze samotné sněmovny se stává holubí bidýlko. No uznejme, že zdvižený prostředník, napůl spící poslanci i ti, kteří momentálně zahánějí svůj hlad, tam opravdu nepatří. Nehledě na to, že jsme si díky panu Mackovi a Rathovi „utřeli“ obrovskou mezinárodní ostudu. Určitě víte, o čem mluvím. Jenom mě hřeje, že se to netýká jenom nás. Ze světa se stává jeden veliký holubník. Proto bych Vás, milý poslanci, kongresmani a prezidentové chtěla poprosit, když už budete chtít svůj stát ničit, abyste to dělali přinejmenším s noblesou, která Vám bohužel chybí.

Radar? Rozhodně ne!

Gabriela Kupová, P2A
Naše malá Česká republika o rozloze necelých 80 000 km čtverečních by na sebe měla upozorňovat? Jsme malý nenápadný stát, v srdci Evropy se svými sousedy žijeme zatím bez větších sporů. Proč píši zatím? Myslím si, že pokud povolíme umístění radaru na naše území, zvýšíme tím riziko teroristického útoku v naší vlasti. Naše „srdce“ republiky – Praha je oproti New Yorku maličkatý puntíček na mapě, ale měli bychom si uvědomit, že jsme přesně tak zranitelní. Ještě teď mám v hlavě živé vzpomínky z doby, kdy jsem s celou rodinou sledovala hrůzné neštěstí, které dne 11. září 2001 postihlo již zmiňovaný New York. Nás by takovýto útok naprosto zničil! Myslím si, že bychom se nad tímto měli zamyslet a uvědomit si jak je nebezpečné výrazným způsobem zasahovat do celosvětového dění. Předloňské útoky v Londýně byly dle mého názoru určitou reakcí teroristů na vstup britských vojsk do války s islamistickou zemí.
Píši zde o možném riziku napadení, ale nezmiňuji se o radaru. Tak co to vlastně radar je a k čemu slouží? : Celý název zní „Protiraketový radar“ , jak už z názvu vyplývá je to ochrana proti raketám neboli raketovému útoku, ale hrozí nám takový útok? Jestliže ano, tak by naší obranu měla zajistit Organizace spojených národů, která má zajišťovat mír na celém světě. Bohužel tomu tak není a myslím, že to je velká chyba. Čím dál víc mi to připomíná dobu studené války, kdy mezi sebou soupeřili Spojené Státy a Sovětský svaz. Tyto země vytváří protiraketový systém a paradoxem je to, že obě jsou členy OSN.
Radaru říkám jasně Ne! Pokud bude toto zařízení na našem území, budeme mezi prvními napadenými a s tím já bohužel souhlasit nemohu, mám ráda svoji zemi a nechci odpočítávat svůj čas. Odnést něco za někoho cizího, který se prostě rozhodl postavit radar na našem území, je špatné. Myslím, že musíme být spíše nenápadní, politicky neutrální a ne na sebe upozorňovat. Jsme bezproblémový stát a nějaký radar nepotřebujeme!