Organizátoři nebrali ohled na prázdniny ani na svátky a nenechali soutěžící vydechnout. Nejtěžší bylo udržet se v tempu, nenechat se odradit vysokou obtížností požadovaných znalostí.

Dnes je konečně soutěž uzavřená. Na rozdíl od průběžného pořadí jednotlivců i tříd bylo pořadí škol až do konce soutěže tajné. Netušili jsme v jak velkém soutěžním poli se pohybujeme. O to více nás zveřejnění výsledků potěšilo.

Konečně jsme otřeli zpocená čela a vklíněni mezi gymnázia oslavujeme.

V součtu body všech studentů vynesly Euroškolu Česká Lípa na 14. místo z celkového počtu 200 škol.

Nejlépe ze všech soutěžících ve škole uspěla Aneta Bartošová z P2A. Odvedla velký kus samostatné práce. První místo v soutěži spolužáků se ziskem 17 197 bodů je opravdu zasloužené.

Všichni gratulujeme!

Druhý den jsme ujeli 14 kilometrů náročné a dramatické cesty: Horní Vltavice- Soumarský most. Zima, meandry, cvaknutí, klády a klacky všeho druhu, pod vodou zaseknutá loď – fakt náročná etapa . Večer jsme zakončili náš pobyt na Soumarském mostě poctivým rozloučením s naším hostitelem. Někdo trávil volnou chvilku u pracně rozdělaného neekologického ohýnku a další zas u Františka při zpěvu nádherných melodií v podání pana učitele Holuba . Ten večer jsme si vážně užili.

Ve středu jsme se smutkem ve tváři definitivně opustili kemp u Františka a za dvě hodiny jsme už znovu za deštivých podmínek stavěli stany v kempu Rožmberk. I přes chladné počasí jsme se dobrovolně rozhodli jít znovu sjíždět vodu. Hned po pár metrech na vodě nás čekal na první pohled děsivý jez. Tep v těle nám stoupl na rychlost, jako bychom uběhli maratón. Nakonec jsme ho všichni sjeli bez problémů, jen háčkové byli řádně nahozeni první studenou vlnou a zadáci zůstali v suchu. Jez na Herberťáku byl bez šlajsny, tak se bohužel musel přenášet. Což některé opravdu mrzelo, protože vypadal lákavě. Zima byla taková, že se nestavilo ani u Tří veverek (velká chyba - bez veverčích hovínek není žádný vodák na Vltavě komplet ). Asi po dvou hodinách jsme dojeli do kempu a začali se všelijak zahřívat. Někteří vyrazili na prohlídku krásného města Rožmberk a někteří raději zůstali v teple svých provizorních příbytků a těšili se na další den.

Ve čtvrtek ráno jsme se kupodivu neprobudili do deštivého počasí, ale do celkem teplého dne. I přes to jsme opět sbalili stany a jeli do Českého Krumlova na vodu. Počasí se mezitím opět zhoršilo a my jeli jen půlku plánované etapy. I to nám bohatě stačilo. Při cestě nás čekaly tři šlajsny a tři jezy. Ti co byli celý kurz v suchu, cvaknutí určitě dohnali právě při téhle etapě. Všichni opět promrzlí a hladoví jsme nastoupili do autobusu a jeli za kulturou. V nočních hodinách jsme naposledy nastoupili do autobusu a za zpěvu pana Holuba a tonů jeho kytary jsme se vrátili zpátky do České Lípy, kde byl našemu vodáku definitivní konec .

Zážitky z vodáckého kurzu v nás ještě hodně dlouhou dobu zůstanou. Na to se prostě nedá zapomenout a jestli bych Vám mohla doporučit nějaký školní kurz, tak je to právě tenhle. Tolik srandy co jsme si tam všichni užili, jste mnozí nezažili za celý svůj život . Prostě kdo nepojedete příští rok, přijdete vážně o hodně .

Ráno budíček v 8 hodin. Nasnídali jsme se a jeli jsme autobusem do Jestřebí, kde se někteří vrátili do dětských let na dětském hřišťátku. Z Jestřebí jsme se vydali po turistické stezce zpátky pěšky. Po obědě opět díky počasí zvítězila pláž, tentokrát ve Starých Splavech. Večer jsme šli na minigolf. Některým tom šlo více, některým méně . Večer jsme dopekli vuřty, uvařili si palačinky a paní učitelka rozdávala medajle. Zbytek večera jsme všichni „prokecali“ v kroužku u ohně.

Ráno v 7 hodin zazvonil budík a začal úklid pokojů a penzionu, balení a příprava na cestu domů. Výlet se velmi podařil a tímto děkujeme naší skvělé třídní učitelce ing. Miroslavě Pastorové a její dceři Lucii za krásně prožité 3 dny, které pomohly utužit třídní kolektiv . I to počasí jsme si lépe vymodlit nemohli .

Všem úspěšným maturantům blahopřejeme!

Studenti se dozvěděli mnohé ze života ve Vietnamu – např:

• průměrná teplota 28 °C, 80% vlhkost vzduchu
• 86 % obyvatel jsou Vietové (celkem 53 národností s odlišným jazykem, oděvy, vizáží), většina žije na vesnici
• rozloha 4x větší než ČR
• pětina lidí žije pod hranicí chudoby
• velký potenciál v cestovním ruchu: 3000 km pobřeží (vietnamská riviéra uprostřed země)
• 1600 km vlakem (40 hodin) z Hanoje (4 mil. obyv.) do Ho Či Minova města (6 mil. obyv.)
• cesta letadlem z ČR do Hanoje trvá 12 hodin (s přestupy 20 hod.)
• jedinou povolenou polit. stranou je Komunistická strana Vietnamu
• cenzura tisku
• povinná školní docházka
• vietnamština je fonetický jazyk (ta samá slabika se dá prý vylovit šesti různými způsoby)
• k tradičním obchodním zvykům patří smlouvání: ve Vietnamu až o 1/3 (v Laosu jen o ¼), 20 tisíc Dongů = 20 Kč, 500 Dongů = nejmenší bankovka, běžný oběd stojí 20 Kč
• psí maso je nejdražší (každý si ho nemůže dovolit, na jihu země se nejí téměř vůbec), v restauraci vám připraví i kobru
• pěstuje se tu 2000 druhů banánů
• Nivea tu svoji kampaň založila na bělicích pleťových krémech pro ženy

Chcete-li cestovat, poznávat cizokrajné země a zároveň pomáhat, pak po Euroškole můžete studovat obor Mezinárodní rozvojová studia, který je jedním z prvních tohoto typu v ČR i v regionu střední a východní Evropy. Spojíte tak příjemné s užitečným . Více informací najdete zde.

• Pobřeží pomerančového květu
• letovisko ALCOSSEBRE
• apartmány EURHOSTAL

Podrobnosti zde.

Říká vám něco program zvaný Euroscola? Je to program Evropského parlamentu, který každý rok umožňuje mladým studentům ze všech členských zemí Evropy seznámit se s činností a úlohou Evropského parlamentu a zkusit si zasednout jako europoslanci v jednacím sále této instituce. Podmínkou účasti je správné zodpovězení 15 soutěžních otázek a pak už jen čekat, jestli ten výherní los nebude právě váš. A ono se to tentokrát podařilo!

Kateřina Knížková z P2A vyhrála tento poukaz pro 24 spolužáků z Euroškoly. Organizátorem celého zájezdu byla paní učitelka Blanka Lukášková, která se s námi trpělivě připravovala na návštěvu parlamentu. Naším úkolem bylo vypracovat 5 ekonomických témat, týkajících se současných problémů Evropy, a to v anglickém jazyce. Důležitá a náročná byla také příprava proslovu, který měl reprezentovat naši Českou republiku.

V úterý 27. dubna jsme byli připraveni k dvanáctihodinové cestě. Po překročení hranic jsme byli označeni za europoslance a europoslankyně, na což jsme byli právem hrdi. Naší první zahraniční zastávkou byla odpočinková procházka po centru německého městečka Amberg, kde jsme se mohli nadýchat čerstvého vzduchu a protáhnout rozlámaná těla z autobusu. První noc jsme strávili v malebném lázeňském městečku Baden-Baden na mládežnické ubytovně. Byli jsme všichni velmi překvapeni čistými a velmi moderně a útulně vybavenými pokoji. Po namáhavé cestě jsme byli vděčni za čisté povlečení, teplou vodu a měkké postele, v nichž jsme přes noc nabrali síly na následující náročný den.

28. dubna nás čekala celodenní prohlídka města Štrasburk, které nebylo od našeho Baden-Badenu daleko. Sbalili jsme si všechna zavazadla a vyrazilo se. Centrum Štrasburku nás uchvátilo, a nejvíc ze všeho se nám líbila obrovská katedrála Notre-Dame, vybudovaná v románském a gotickém slohu. Naši prohlídku nám zpříjemnila i osvěžující projížďka lodí po řece Ill. Mohli jsme si cestou prohlížet a fotografovat starodávné domy, říční kanály, parky a velmi krásné novodobé stavby, které na nás velmi zapůsobily. I centrum města bylo nádherné a během rozchodu jsme si mohli projít náměstí Kléber, kudy vedla hlavní třída se spoustou obchodů, kavárniček a obchodních domů. Počasí nám přálo, slunce svítilo, a tak se našel čas i na ,,opalovačku“ přímo pod katedrálou. Cestou k autobusu jsme sice těžko hledali zpáteční cestu na místo určení, ale nakonec jsme přesto našli tu správnou k našemu autobusu, kde na nás netrpělivě čekali naši skvělí řidiči, které jsme na těch pár dní pojmenovali Karel a Karel. Ti nás spolehlivě dovezli kousek za Štrasburk, do luxusního čtyřhvězdičkového hotelu, kde jsme mohli relaxovat po namáhavém dni.

Nejdůležitějším dnem byl pro nás ovšem čtvrtek 29. dubna, kdy jsme v 8:00 hodin stáli před obrovským komplexem Evropského parlamentu. Prošli jsme bezpečnostní kontrolou do místností, kde pro nás bylo připravené občerstvení. V naší místnosti seděli studenti z Bulharska, Itálie, Estonska, Německa a Anglie. Po dobré svačince nás konečně odvedli do obrovského jednacího sálu, z kterého jsme byli unešeni! Seděli jsme v pohodlných kožených křeslech, před sebou jsme měli obrovskou obrazovku, na které bylo vždy napsáno ekonomické téma, o kterém se právě jednalo. Nesměl chybět ani mikrofon a sluchátka, v nichž jsme mohli slyšet překlad projevů v anglickém, francouzském, německém a ruském jazyce. Úvodním proslovem, ve kterém postupně prezentovaly svoji vlast všechny zúčastněné školy, to všechno začalo. Naším ,,speakerem“ byla Bára Romančinová ze třídy P3A, které jsme drželi všichni palce a obdivovali na ní její statečnost. Mluvit v anglickém jazyce před sedmi sty lidmi není žádná legrace. Po proslovech následovala diskuze o současných ekonomických problémech sjednocené Evropy.

Po obědě pro nás byla připravená velmi zábavná hra. Asistenti nám rozdali papíry s třiceti otázkami, přičemž každá otázka byla psaná jiným jazykem, jednalo se o řeč jednotlivých států Evropské unie. My jsme si měli najít a utvořit jednotlivá soutěžní družstva, která se musela skládat ze 4 členů různých národností. Bylo to velmi zábavné. Po zbytek dne jsme se pak rozdělili do menších jednacích sálů, kde se diskutovalo na předem určená ekonomická témata. Když se náš celý den v parlamentu blížil ke konci, vyhlásily se výsledky soutěže. Závěrečný ceremoniál doprovázela evropská hymna ,,Óda na radost“, při které nesli všichni mluvčí vlajku své země.

Byl to nesmírně poučný, krásný, ale také velmi namáhavý výlet, za jehož realizaci vděčíme především paní učitelce Lukáškové, která celou akci pečlivě připravila, dále pak paní učitelce Liškové a panu učiteli Skokovi, kteří byli naším skvělým a trpělivým dozorem!

Adéla Vavrušková, P3A

Naším cílem bylo dozvědět se co nejvíce o menšinách na území České republiky a že jich je hodně - např.: cizinci, gayové a lesbičky, ale i zdravotně postižení. Kdo by se v dnešní moderní době pozastavil nad tím, že se může komukoli narodit dítě, které bude mít rádo stejné pohlaví. Co je na tom? Je to nemoc či vada? Samozřejmě, že ne! Uvědomme si, že jde o člověka jako jsme my ostatní. Není to žádný deviant nebo vrah. Někde si ale o partnerství mohou gay a lesbické páry jen nechat zdát. Byla jsem překvapena, že v několika zemích světa (Saudská Arábie, Jemen, Súdán, Mauretánie, Nigérie a Afghánistán) je homosexualita trestána dokonce i smrtí.

I zdravotně postižení mají právo chodit do práce a chtějí si užít svůj život. Proč jim to neumožnit? Každý má možnost volby. Tak proč ne člověk, který má nějakou zdravotní újmu.

Pan Januš nám opravdu ukázal, že na tom nic není. Jsme rádi, že jsme mohli vyslechnout jeho názory a pobesedovat s ním. Nakonec nám dal i pár dobře míněných rad, jak se chovat při pohovoru do zaměstnání. Např.: Sednout si současně s „domácím“ (nadřízeným). Oblékat se a líčit umírněně. Udržovat oční kontakt. Nevyplatí se lhát. Pokud jsme vyzváni, tak svoji negativní vlastnost na sebe prozradit, ale poté ji ihned „přebít“ nějakou pozitivní. A na co by se neměl zaměstnavatel ptát: Jste gravidní? Plánujete v blízké době založit rodinu? Co vaše víra a náboženství? Jaká je vaše sexuální orientace? Odpovědi na tyto otázky jsou totiž naše soukromá věc.

Tento projekt, který získal podporu z programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, nás opravdu zaujal. Podle mého názoru je dobře, že bude pokračovat i na dalších středních a základních školách. Každý má svůj názor, ale proč si nevyslechnout mínění i nějakého zkušeného odborníka?!
Děkujeme!

O této akci najdete více zde.
Karolína Vlastová (P2B)