Euroškola Česká Lípa SOŠ s.r.o.

Chtěli jste diskutovat?! Teď máte šanci. Můžete se vyjádřit ke třem pracím vašich spolužáků, které vznikly jako slohové cvičení při výuce publicistického stylu ve 2. ročníku - více na konci článku.
Posmrtný život, jak to je?
Hodně často jsem přemýšlela o posmrtném životě. Co vlastně přijde po našem zániku. Máme se bát? Na internetu jsem našla miliony článků a pokusila se pro sebe učinit nějaký závěr. Vycházela jsem z buddhistické filozofie a spiritismu.

Nejdříve bych vás asi měla seznámit s tím, co je reinkarnace. Tato myšlenka patří do buddhistické filozofie a věří se v ní, že po smrti se duše převtělí do jiného člověka nebo zvířete. Buddhisté nezabíjejí ani otravný hmyz, neboť by to mohl být jejich bratr. Duše vystřídá několik těl a postupně získává zkušenosti a zážitky. Když splní to, co měla udělat, dosáhne tzv. ,,nirvány“ a odchází z tohoto světa za klidem.
Co je to spiritismus? Věří se v něm v okamžitý posmrtný život. Když se astrální tělo oddělí od fyzického, dostává se do určitých ,,sfér“, kde nalezne klid, ale pokud je duše silně vázána na určité místo, člověka nebo se stala událost, se kterou se duch nesmířil, zůstává s námi. Tím lze vysvětlit vrzání schodů, po kterých nikdo nechodí nebo samovolné otevírání oken, ale o tom už jste jistě slyšeli.
Já osobně věřím částečně v reinkarnaci i ve spiritismus. Pokusím se vysvětlit, jak to vidím já. Když duše opustí fyzické tělo, zůstává ve ,,sférách“ než si uvědomí, že už není mezi živými a poté si hledá vhodné nové tělo, to může trvat i několik let. Potom v novém těle sbírá zkušenosti a až prožije všechno, dostává se do světa klidu, do říše mrtvých. Ale ptáte se, jak je možné vyvolat ducha zemřelého, když je v těle? Mnohokrát se lidem nepodařilo vyvolat zemřelého, i když se pořádně soustředili. Myslím, že je to tím, že daný duch byl právě v těle. Nebo jak se může stát, že přijde jiný duch než ten, kterého jste vyvolali? Daná duše je v těle a přišel duch, který není spokojen se svým osudem a nenachází vhodné tělo. Proto se občas stane vyvolávání duchů hrozným zážitkem. Přemýšlela jsme také nad křesťanskou filozofií, ale to jsem hned zavrhla, jelikož myšlenka nebe a pekla je pro mě úplnou blbostí.
Snad jsem vám řekla všechno, co jsem měla na srdci a názor si už utvoříte sami. Možná budete souhlasit, možná ne. Ale smrti se určitě nebojme, vždyť proč by se jinak říkalo:,,To nejlepší na konec!“

Moje hračka
Asi byste nevěřili, že nejoblíbenější věcí v mém domově je můj plyšák, s kterým sdílím veškerá svá tajemství a kterému se mohu svěřit s čímkoli. Myslím, že v mém věku mám ještě právo na to chovat se poněkud dětinsky. A vlastně ani dospělý člověk by se neměl stydět za to, že u sebe v posteli stále schovává svého ,,miláčka“. Bohužel jsme každý jiný, a proto nás někteří lidé odsuzují nebo se nám dokonce smějí a ponižují nás kvůli tomu. Já na tyto připomínky absolutně neberu ohledy. Plyšák je něco, co je s vámi už od miminka, něco co si můžete pohladit a pomazlit se s tím. Jak je příjemné, když si po náročném dni vlezu do vyhřátého pelíšku, kde už na mě nedočkavě čeká můj medvídek. Obejmu jeho kožíšek, který je bílý jako sníh a promluvím s ním pár slov. Můj medvěd je lední a na hlavě má krásnou kostkovanou čepičku a okolo krku šálu. Je jedinečný. Myslím, že takového medvěda mám jen a jen já a jsem na něj moc hrdá. Ke všemu je to velký cestovatel, navštívil se mnou všechna místa, na kterých jsem byla, a podle mého názoru se mu to velice líbilo. Svého medvěda jsem pojmenovala ,,Koži“ a beru ho jako skutečného živého tvora, i když vím, že na mě nikdy nepromluví, ba ani neprojeví nějaké známky života. Ovšem zajímalo by mě, co si o své majitelce myslí.
Medvěda Kožiho bych nevyměnila za nic na světě. Musím se ale přiznat k takové drobnůstce: když se svým medvědem usínám v náručí, ráno se občas probouzím se slinou u pusy. Chudák Koži je za celá ta léta pěkně poslintaný. Zajímalo by mě, máte-li i vy nějaké podobné roztomilé tajemství! A co si o mně myslíte?

Na dobrou noc
Od té doby, co jsem Tě viděl naposled, uběhlo spoustu dnů.
Od té doby, co jsem Tě viděl naposled, jsi hvězdou mých snů.
Od té doby, co jsem Tě spatřil poprvé, musím myslet jen na TEBE.
A teď pokouším se složit něco pro Tebe.
Chtěl bych vystihnout Tvou krásu a povahu,
i když, abych se přiznal, nemám k tomu odvahu.
Je to těžké Ti teď říct,
že pro mě znamenáš víc.
Je to jiné, je to krásné. A já se snažím napsat tyto básně.
Mám rád, když se směješ,
Mám rád, když si něco přeješ.
Zatím toho nebylo moc, ale teď…
teď Ti přeju krásnou dobrou noc.

Dočetli jste až sem? Dobře. Poznali jste, kdo patří mezi autory textů? Lépe. Chcete soutěžit? Nejlépe!
Jako komentář k tomuto článku napište: název práce (tři různé práce, tři různí autoři) + autor textu (jméno, příjmení). První pisatel - správně řešící vše – vyhrává (opět rozdáváme sladkosti ).